Jak bojové drony naruší průmyslovou a doktrinální rovnici stíhacího letectví?

Nyní se obzvláště očekává příchod bojových dronů, těchto bezpilotních zařízení určených k provádění misí namísto bojových letadel. Ty budou ve skutečnosti tvořit skutečný střed toho, co je popisováno jako 6. generace bojových letounů, k nimž budou patřit americké NGAD, stejně jako evropské NGF a Tempesty.

Pokud každý předvídá tento nevyhnutelný vývoj, způsob, jakým budou tyto drony používány, a tedy způsob, jakým budou navrženy, zůstává stále velmi rozdílný v závislosti na projektech.

Rusové tak zkonstruovali S-70 Ochotnik-B, 20tunový bojový dron, který se svými výkony a jistě i cenou přibližuje tradičnímu bojovému letounu. MQ-25 Stingray, vyvinutý Boeingem pro letecké mise amerického námořnictva, má jednotkovou cenu 150 milionů dolarů, což je vyšší než cena F/A-18 E/F Super Hornet a F-35C Lightning. II, jeho dva aktuální palubní bojové letouny.

Naopak nové programy vyvinuté přes Atlantik v této oblasti mají tendenci navrhovat mnohem ekonomičtější bojové drony, jako je Boeing MQ-28 Ghost Bat navržený ve spolupráci s Austrálií, jehož jednotková cena se pohybuje od 10 do 15 milionů dolarů, zatímco americké letectvo v rámci programu NGAD oznámilo, že si klade za cíl získat flotilu polospotřebitelných bojových dronů v ceně mezi čtvrtinou a třetinou ceny F-35A, tedy 22 až 30 milionů dolarů.

Přesně tímto směrem se chce nyní americké námořnictvo po velmi drahém MQ-25 Stingray pohnout, přičemž v konečném důsledku dojde k hlubokému pozdvižení bitevní flotily naloděné na palubách amerických letadlových lodí a také paradigmat řídících operační a průmyslové aspekty bojových letadel.

Meta-Defense slaví 5. výročí!

- 20% na vašem předplatném Classic nebo Premium s kódem Metanniv24

využívám toho !

Nabídka platná od 10. do 20. května pro online předplatné nového Classic nebo Premium, ročního nebo týdenního předplatného na webu Meta-Defense.

Americké námořnictvo chce bojové drony za 15 milionů dolarů, které budou létat pouze 200 hodin

Právě v tomto kontextu nový program Collaborative Combat Aircraft neboli CCA. Podrobně to popsal kontraadmirál Stephen Tedford, který vede programový výkonný úřad pro bezpilotní letectví a úderné zbraně, neboli PEO (U&W), na výroční konferenci námořní ligy, která se konala na začátku tohoto týdne.

Americké námořnictvo podle něj hodlá nesledovat trajektorii MQ-25, ale otočit se směrem bojové drony mnohem ekonomičtější, aby doprovázely svůj Lightning II, jeho Super Hornet a jejich nástupce, budoucí NGAD, který nevstoupí do služby dříve než na konci příští dekády.

Přesněji řečeno, americké námořnictvo si klade za cíl získat bojové drony, jejichž jednotková cena by nepřesáhla 15 milionů dolarů. Tato zařízení musí mít především velmi nízké náklady na implementaci a žádné náklady na údržbu.

A z dobrého důvodu budou muset letět v nejlepším případě jen 200 hodin, než budou použity buď jako cíl k přilákání nepřátelské palby, nebo jako útočný dron. Za těchto okolností není pochyb o tom, že by se utrácelo více, než je nezbytně nutné na navrhování a stavbu dronů s omezenou životností.

A dodat, že v konečném důsledku si americké námořnictvo klade za cíl, aby více než 60 % jeho flotily bojových letadel tvořily bezpilotní letouny operující ve službách pilotovaných letadel, ale i samostatně.

Pokud jde o americké letectvo, uvedení prvního z těchto bezpilotních letounů je plánováno na konec desetiletí, i když kapacity očekávané v tuto chvíli budou nižší než kapacity, na které se program zaměřuje, a budou tedy vyžadovat: dohled a ovládání pilotovaného zařízení.

Přicházející revoluce v průmyslovém a rozpočtovém modelu stíhacího letectví

Výkon a operační schopnosti těchto budoucích bojových dronů, pokud jde o těžké drony jako S-70, drony typu Loyal Wingmen nebo spotřební drony, jako je Remote Carrier Expendable, již byly diskutovány v mnoha článcích publikovaných odborným tiskem.

Důsledky na průmyslový a rozpočtový model, které tento vývoj obklopují, byly mnohem menší. A v případě modelu zmiňovaného americkým námořnictvem ale také americkým letectvem pro program NGAD, ty jsou značné.

Vlastnictví stojí třikrát nižší u bojového dronu ve srovnání s bojovým letounem

Dron za 15 milionů dolarů, který má létat kolem 200 hodin, zůstane v provozu v nejlepším případě pouze pět let, což představuje náklady na vlastnictví 3 miliony dolarů ročně, protože náklady na údržbu jsou sníženy na nulu a náklady na implementaci jsou minimální.

Na druhou stranu budou mít četné operační atributy, jako je možnost nést senzory nebo zbraně, což z nich udělá samo o sobě letadlo, které je třeba jako takové brát v úvahu v rovnováze sil.

Tato cena je výrazně nižší než u bojového letounu, jako je F-35C, verze stíhačky Lockheed Martin založená na nosné lodi. S jednotkovou cenou 120 milionů EUR při provozní životnosti odhadované na 40 let (v nejlepším případě) má také náklady na vlastnictví 3 miliony USD ročně.

Na druhou stranu má F-35C velmi vysoké náklady na implementaci, řádově 3 až 6 milionů dolarů ročně na 200 letových hodin ročně, zatímco jeho evoluční náklady na údržbu jsou stejně vysoké, 15 milionů dolarů každých pět let, nebo, opět 3 miliony dolarů ročně.

Celkově jsou tedy celkové roční náklady na vlastnictví F-35C, které se pohybují kolem 9 až 10 milionů dolarů ročně, což odpovídá ceně letadla po dobu jeho životnosti, dnes odhadované na 400 milionů dolarů, jsou tedy třikrát vyšší než ty bojových dronů, které ji budou doprovázet.

Jinými slovy, při konstantním rozpočtu bude flotila 50 bojových letadel, podporovaná 150 bojovými drony v krátké generační evoluci, pro stíhací flotilu 200 letadel, bude stát tolik, jako samotná flotila 100 bojových letadel.

Radikální průmyslové a kapacitní implikace

Změny v časových měřítcích a průmyslové výrobě, vyvolané tímto novým modelem, budou mít velmi důležité důsledky jak pro průmyslový aspekt, tak pro kapacitní a doktrinální aspekty.

Nejen, že objem vyrobených dronů bude o 50 % vyšší než objem bojových letounů, které nahradí při konstantním rozpočtu, ale s provozní životností pět let spatří světlo světa osm po sobě jdoucích generací dronů. po dobu životnosti bojového letounu a jedenáct až dvanáct generací po dobu jeho výrobní životnosti.

Jinými slovy, celkový objem výroby dronů bude čtyřikrát až šestkrát větší než počet bojových letounů předchozí generace, a to při zachování letadlové flotily na 50 % původního stavu.

Spojení těchto dvou faktorů umožní realizovat nepřetržitý proces generační evoluce dronů, mnohem flexibilnější, než tomu může být u bojového letounu.

Ve skutečnosti nemožné vyrobit F-16 nebo a Rafale, vysoce nenápadné letadlo nebo zařízení schopné létat rychlostí 3 Mach, přičemž bude zcela možné vyvinout flotilu dronů v krátkých časových obdobích a radikálně se přizpůsobit operačnímu vývoji.

Můžeme si také představit, v závislosti na konstrukčních nákladech, že bude možné vytvořit několik specializovaných dronů současně, například stealth, velmi rychlý pro velkou výšku a jeden s rovnými křídly pro velmi nízkou výšku a CAS, v rámci stejné generace, nebo se dokonce spoléhají na mezigenerační dlaždice, aby usnadnily výzkum a vývoj.

Vzdušné síly pak budou mít vysoce reaktivní nástroj pro přizpůsobení svých zdrojů měnícím se potřebám a technologickým a operačním výzvám jejich misí. Pokud jde o výrobce, budou mít v průběhu času obzvláště plynulou činnost, a to jak z hlediska výzkumu a vývoje, tak i z hlediska průmyslové výroby, což umožní mnohem efektivnější dimenzování a menší podstupování rizik ve prospěch konkurenceschopnějších cen.

Na závěr poznamenejme, že v evropské vizi takový model umožňuje pružnou a zjednodušenou integraci a spolupráci všech průmyslových hráčů starého kontinentu, kurzor technologických ambicí a objemů umožňuje přizpůsobit průmyslové kapacity potřebám armády, stejně jako exportní příležitosti, vyváženým způsobem mezi výrobci a mezi státy.

Nevyhnutelný vývoj paradigmat budoucích bojových letadel

Příchod těchto dronů, od nichž se očekává, že radikálně změní složení a využití stíhací flotily, povede také k hlubokému vývoji v roli samotných pilotovaných bojových letounů.

Bojové letouny totiž až dosud měly funkci vektoru zbraňových systémů, které přinášely vyhledávanou operační efektivitu, ať už vzdušnou převahu raketami vzduch-vzduch, podporu bombami a raketami vzduch-země, hluboké údery střely s plochou dráhou letu a klouzavé bomby nebo dokonce průzkumné nebo elektronické boje s různými moduly.

S příchodem bojových dronů to bude právě ten druhý, kdo bude zajišťovat vektorovou funkci, přičemž pilotovaný letoun bude fungovat jako koordinátor-kontrolor těchto vzdálených schopností, přičemž zůstane co nejvíce mimo oblast.

Je zřejmé, že tato zařízení budou určitě i nadále, alespoň po určitou dobu, nést munici a akční schopnosti. Je však velmi pravděpodobné, že tato funkce bude mít v průběhu času tendenci upadat ve prospěch stále výkonnějších a autonomních dronů, bojových letounů majících funkci, poté dohlížet, hraničit a koordinovat činnost těchto dronů v optimalizovaném způsob.

Chápeme za těchto podmínek, že schopnost přežití, ale také bojová autonomie a letecké schopnosti, jako je rychlost nebo strop, a dokonce i pohodlí posádky povolané k plnění dlouhodobých misí, budou potom atributy mnohem kritičtější než manévrovatelnost pro tato pilotovaná letadla.

Francie nesmí vynechat pochod bojového dronu s omezenou životností

Vidíme příchod bojových dronů, který se ode dneška připravuje v rámci amerického námořnictva i amerického letectva, dvou dosud nejmocnějších vzdušných sil na planetě, bude provázet skutečnou revolucí v samotném koncepce stíhacích flotil, jejich doktríny a také průmyslové rovnováhy, které je zrodí.

V této oblasti se zdálo, že Francie bilancovala nadcházející revoluci, ať už v rámci programu FCAS s drony Remote Carrier, nebo kolem programu Rafale F5, s oznámením během hlasování LPM 2024-2030 o návrhu a konstrukci bojového dronu na podporu tohoto kritického vývoje francouzské stíhačky.

Zdálo se, že tato oznámení ukazují, že Paříž se poučila z francouzského a evropského falešného startu na poli bezpilotních letounů MALE, když donutila francouzské armády obrátit se na americké modely, aby dohnala kapacitní potřebu těchto základních prostředků v mnoha misích. .

Od té doby žádná komunikace ministerstva ozbrojených sil, DGA nebo ozbrojených sil nepotvrdila, že tento program byl oficiálně spuštěn a oznámen výrobcům.

Ještě překvapivější Eric Trappier, který vede Dassault Aviation, naznačil, že by bylo nutné zkonstruovat těžký dron o hmotnosti 18 až 20 tun, aby byl schopen doprovázet Rafale ve svých misích, které připomínají spíše náhradní kapacitu za Mirage 2000, než vizi vyvinutou americkým námořnictvem a americkým letectvem, o lehčích, polospotřebních a především velmi úsporných dronech.

Nyní je naléhavé, aby francouzské úřady a ozbrojené síly, vzdušné a vesmírné síly a také národní námořnictvo načrtly cíle, na které je tento program zaměřen, a zahájily vývoj, který mu dá podstatu, současně s příchodem amerických modely.

V opačném případě se můžeme obávat, že se opět, jako tomu bylo u bezpilotních letounů MALE, Francie nechá předběhnout americkým předstihem v poli natolik, že to již skutečně nebude možné a ještě méně relevantní od z průmyslového hlediska, rozvíjet národní řešení.

Článek od 12. dubna v plné verzi do 18. května