Ptal se americký server s informacemi o obraně Defensenews.com několik osobností ze západního obranného prostředí vyjádřit svou vizi a očekávání pro nadcházející desetiletí. Je mezi nimi i polský ministr obrany Mariusz Błaszczak a jeho postoje i vyhlášené cíle jsou v hlubokém rozporu s vizí, kterou francouzský prezident na několik týdnů navrhuje.
Připomeňme, že zatímco Francie tradičně hlásá posílení evropské strategické autonomie a snížení technologické a provozní závislosti na Spojených státech, Francouzský prezident Emmanuel Macron, jasně přitvrdil svůj projev tím, že vyzval Evropany, aby převzali odpovědnost za své obranné záležitosti v Evropě a v jejím okolí. Delegovat klíče k evropské obraně na Washington je podle něj nebezpečné, protože agenda Bílého domu se může výrazně rozcházet s agendou evropských národů.
Na druhou stranu se zdá, že polské pozice jsou zcela odlišné. Vskutku, Mariusz Błaszczak jasně definoval plán Varšavy na další desetiletí v oblasti obrany a tato trasa prochází Spojenými státy. Polský ministr se tedy ve svém dopise ani jednou nezmínil o evropské obraně, zatímco 5x cituje NATO a 6x Spojené státy nebo jejich síly. Hlavním oznámeným cílem je splnit všechny požadavky Washingtonu na podporu vojenského sblížení mezi oběma zeměmi. Varšava tak bude v roce 2,5 věnovat více než 2030 % svého HDP na La Défense ve srovnání se 2 % dnes, zvýší velikost svých sil zejména vytvořením 4. mechanizované divize a především zvážíkoupit americké vybavení. Lze tedy poznamenat, že jediné zařízení uvedené v tomto dokumentu je Lockheed F35.
Kromě otázek čistě spojených se samotnou obranou lze postoje polské vlády vysvětlit dvěma faktory: brexitem a německo-americkým napětím. Skutečně se zdá, že se Varšava rozhodla stát se favoritem Washingtonu v Evropské unii, což byla role, kterou dosud zastával Londýn, a která často vedla k blokádám a institucionálním potížím v Bruselu. Není proto překvapivé vidět Polsko mezi nejzarytějšími zastánci otevření PESCO americkým obranným společnostem. Ale polské ambice jdou dál a snaží se o to odebrat ústřední postavení v NATO které Německo dosud zastávalo, předstíralo obchodní napětí, které dnes stojí proti Washingtonu a Berlínu, a nedostatek německých investic do výdajů na obranu, silně kritizovaný prezidentem Trumpem. Kromě toho se Polsko domnívá, že jeho geografická poloha v kontaktu s Běloruskem a Ukrajinou a přiléhající ke Kaliningradské enklávě ospravedlňuje soustředění velké části amerických sil umístěných v Evropě tam.
Tyto polské pozice lze vysvětlit několika faktory. Z obranného hlediska zůstávají Varšava a Moskva velmi antagonistické a Polsko je dnes v Evropě na špici v nesení poselství o hrozbě, kterou ruské armády představují pro východní Evropu. Polsko navíc očekává, že bude odměněno za loajalitu, kterou projevuje vůči Spojeným státům, zejména na ekonomické úrovni. Konečně poznamenáváme, že polská vláda prezidenta Andrzeje Dudy vyjádřila při mnoha příležitostech své nepřátelství vůči Evropské unii, zejména kvůli kritice Evropské unie vůči některým protidemokratickým opatřením přijatým polskými orgány. V této oblasti by tedy podpora ze strany Spojených států pravděpodobně ovlivnila postoje Bruselu.
Ať je to jakkoli, zdá se jasné, že Polsko nehodlá hrát s kartou La Défense Europe. Není také jediný, zejména v zemích východní Evropy. Francouzský prezident bude muset z Los prokázat mnohem víc než jen přesvědčování, aby se mu podařilo přimět některé evropské země, aby zaujaly evropštější a méně „atlantické“ pozice než dnes. Úkol to ale bude těžký a mnoho lidí to dokonce považuje za nemožné. Jedna věc je jistá, Francie bude muset nestydatě prokázat zájem pozic, které hájí, aby doufala, že zahájí proces změny. A to bude vyžadovat výrazné posílení jejích ozbrojených sil a obranného průmyslu.